Pokud jste se prokousali úvodem k úvodu, tak jste nejspíš odpověděli ano-ne-ano-ne. A mohli byste zodpovědět na dalších sto otázek podobného typu zvolených tak, abyste vždy odpověděli střídavě ano-ne. Tedy pokud byste doopravdy chtěli číst. Ale kdo by to vymýšlel, že… Tak tedy, možná vám vrtá hlavou, proč se ano-ne periodicky opakuje? No a studenti druhých a vyšších ročníků už asi tuší, o čem se budeme bavit, a tak nemusí číst následující odstavec.

Aby to ovšem pochopili i naši mladší kamarádi, kteří mohou nad goniometrií pouze mlsně slintat, sepsali jsme pro vás menší instruktáž s trochou matematiky. Pokud si umíte představit periodický děj, jste za vodou. Kdo si umí představit sinusoidu, je dál než za vodou. Zde tedy představíme funkci y=sin x. Můžeme si ji jednoduše představit na jednotkové kružnici. Jednotková kružnice je kružnice o poloměru jeden – centimetr, decimetr… cokoliv, ale výsledná čísla musíte uvádět v týchž násobcích jednotky délky, které jste si zvolili. Doporučujeme zvolit centimetr. Narýsujte do kružnice dvě na sebe kolmé úsečky o délce rovné průměru. Ideálně tak, jakoby měly představovat počátek souřadnicové soustavy. No a teď si zvolte jakýkoli bod M na kružnici. Spojte ho se středem kružnice a kolmicí na osu x dokončete pravoúhlý trojúhelník. Pro vzniklý úhel α platí, že funkce sin α je roven vzdálenosti bodu M od osy x, tedy je roven délce kolmice určené osou x a bodem M. Pokud se teď podíváte na úsečku SM a budete jí otáčet celou kružnicí jako rafičkou po směru hodinových ručiček, bude vám procházet nekonečným množstvím bodů, pro každý bude mít svůj úhel a jemu odpovídající funkci sinus. Pokud těmi samými body budete procházet poněkolikáté, uvědomíte si, že se tato funkce opakuje – koneckonců, jednotková kružnice není nic jiného, než začarovaný kruh, který ani začarovaný není, takže se není čeho bát. To znamená, že funkce sinus je periodická. Jejím grafem je sinusoida a je jedním z nejjednodušších znázornění periodického děje.

Tak a teď zpět ke světlu. Abychom mohli mluvit o polarizaci světla, musíme ho chápat jako elektromagnetické vlnění. Znamená to, že jak se šíří světlo prostorem, mění se intenzita elektrického a magnetického pole. To se dá těžko představit, dokud nepoužijeme analogii právě s funkcí sinus. Jiný způsob, pokud znáte Kanadu, nemyslím zemi, ale hru, kdy se snažíte protivníkovi vytrhnout lano z ruky co nejsilnější vlnou, tak v takovém laně také probíhá naše vlna. Pokud je druhý konec lana volný, vlny se šíří od ruky ke konci lana. Světelné vlnění se chová v podstatě obdobně, ovšem se zásadním rozdílem v tom, že zde nekmitá žádný provaz a vůbec žádné hmotné prostředí, ale postupně se zvětšuje a zmenšuje vektor intenzity elektrického (eventuelně magnetického) pole. Představte si vaši ruku provádějící pohyb pouze vertikálním směrem. V takovém případě hovoříme o lineárně polarizovaném vlnění. Obecně je světlo nepolarizované, ale stačí, když se odrazí pod určitým úhlem od určitých předmětů, nebo průchodem speciálními krystaly. Pokud je pravidelně uspořádáte, vytvoříte polarizační filtr. Ten vytvoří z nepolarizovaného světla polarizované. Krásným příkladem budiž laťkový plot. Pokud budete kmitat provazem ve vertikálním směru, provaz bude kmitat i po průchodu plotem, pokud třeba v horizontálním směru, provaz za plotem kmitat nebude. Využití polarizace nalezneme v motorismu. Zde se optika snaží o ztlumení odrazů především od vodorovných ploch, a tím redukují častá oslnění vznikající odrazem světla od vozovky.

V přírodě mohou polarizované světlo vidět například včely. Orientují se podle něj ve chvílích, kdy nesvítí slunce. Myslíte si, že člověk může vidět polarizované světlo? Někteří lidé se domnívají, že ne. Nuže, čte-li tento článek, pak zcela jistě pozorujete polarizované světlo. Dalo by se téměř říct, že zíráním do polarizovaného světla kdekdo tráví většinu dne.

Na otázku, jak vidět polarizované světlo, jsme již odpověď našli. Trochu ji upravíme, ať si ještě užijete trochu zábavy. Jak identifikovat polarizované světlo? Pusťte si Word, Writer, Notepad nebo jejich jablečné příbuzné Pages. Nebo cokoliv, co vybarví vaši obrazovku bílou barvou. Snažte se omezit mrkání, uměle si rozotřujte zrak, dívejte se na obrazovku z různých úhlů s různým natočením hlavy, dokud neuvidíte Haidingerův snop (viz obrázek níže). Nemusí vypadat přesně takto, tvar by měl být velmi podobný, ale sytost modré barvy se může dost lišit. Třeba autor tohoto článku nevidí světlomodré ale tmavomodré kruhy po stranách žluté. No a směr žluté „úsečky“ určuje rovinu polarizace vašeho IPS, TFT, TN, PVA nebo jakéhokoliv jiného displeje. Až se vám podaří uvidět Haidingerův snop na monitoru, můžete zkusit higher level – mobilní telefon. No s tím můžete machrovat do aleluja. Dejte si však pozor, abyste nakonec neviděli Haidingerův snop úplně všude. Stává se to a ne, nemáte vidiny. Tak se nenechte rušit při psaní referátů a jim podobných elektronických povinností.