V kolika letech jsi poprvé sedl na kolo a kdy jsi začal trénovat?
Na kole jsem se naučil v nějakých třech letech, ale závodit jsem začal až od dvanáct let. Do té doby jsem hrál fotbal a dělal jsem atletiku. Když se dneska ohlédnu, tak jsem rád, že jsem jenom nejezdil na kole, protože můžu říct, že jsem si zkusil i jiné sporty.

Trénoval tě odmala tvůj otec?
Jo. Ale ze začátku nešlo ani o trénování, ale bral jsem tátu jako vzor. Později, v 16letech, už se dá mluvit o trénování.

Měl jsi jiný sen, než být cyklistou, ovlivnili tě otec se starším bratrem?
Jak už jsem říkal. Táta pro mě byl vzor a už odmala jsme jezdili výlety na kolech, takže to přišlo samo. Ale rozhodně mě nenutil dělat zrovna cyklistiku.

Jak šla skloubit škola a trénink?
Byla to dřina, ale nechalo se to zvládnout. Na základce mi tolerovali absenci, ale musel jsem zvládat učení. A na střední jsem měl idividuál, takže tam to bylo v pohodě.

Jaký předmět tě bavil?
Jasný že tělocvik :-D. Ale vysloveně oblíbený předmět jsem neměl. Musel jsem zvládnout všechny.

Které období své dosavadní kariéry bereš jako nejzdařilejší a naopak?
Nejzdařilejší byl určitě poslední rok v kategorii do 23 let. Pravidelně jsem jezdil do pátého místa ve světě a byl jsem neoficiální mistr ČR. A nejhorší byl tenhle poslední rok. V srpnu jsem si zlomil klíční kost. A když jsem začal znovu závodit, tak jsem si v listopadu zlomil prst a bohužel mě následné komplikace vyřadili ze sezony až do konce roku.

Která disciplína tě baví nejvíc?
Rozhodně cyklokros, jinak bych ho nejezdil.

Měl jsi někdy chuť s cyklistikou seknout a jít dělat něco jiného?
Při letošních problémech jsem o tom vážně přemýšlel, protože toho bylo opravdu moc. Ale jinak mě to napadne pokaždé když se začnu trápit, ale dal jsem se na vojnu, tak musím bojovat.

Byl jsi odmala členem CT Tábor?
Odmala ne. Táta měl dřív vlastní team v Prachaticích, kde závodil a měl tam spoustu dětí. Ale jakmile začal trénovat v Táboře, tak jsem šel s ním.

Jakých úspěchů si nejvíc vážíš a který považuješ opravdu za největší?
Rozhodně vítěztví v závodě Světového poháru na silnici. Bylo to umocněný tím, že měl ten den táta narozky. A byl to pro mě hrozně moc velký zážitek, který se nezapomíná.

Kdo je tvým největším vzorem?
Teď už ani ne vzor, ale rozhodně uctívám Svena Nyse. Je to Závoďák s velkým Z.

Tvůj cíl v nadcházející sezóně?
Být zdravý a schopný závodit. Ale rozhodně bych se chtěl vrátit tam, kde jsem skončil v U_23. Když vidím, kde Cyklokros jezdí kluci, co jsem s nima normálně závodil, tak bych to chtěl zvládnout taky. To je pro mě ten úplně nejhlavnější cíl.

Jaké jiné sporty rád děláš a na které nejraději koukáš v TV?
Rád provozuji jakýkoli sport, je mi to jedno. A v TV koukám na atletiku.

Co rád posloucháš jaký styl hudby, kterou skupinu?
Vyhraněný styl nemám. Když chci relaxovat, tak klidně sáhnu po vážné hudbě, ale když se chci rozhýbat, tak cokoli rychlého.

Jaké místo máš nejoblíbenější?
Doma. Protože všude dobře, doma nejlíp.

Co nejraději jíš? A vaříš si někdy sám?Co se týče jídla, tak jsem úplný všežravec. Ale rád mám saláty. Těstovinový s masem nebo rizota. A o vaření se střídáme s přítelkyní, podle toho kdo má zrovna víc času.

Je něco, co tě vystihuje?
Tvrdohlavá citlivka. A když se pro něco rozhodnu, tak si pro to jdu i přes mrtvoly.

Ondřeji, děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů.
Není zač, díky.