Smyslem státních maturit je sjednotit státní zkouškou všechny dosud rozdílné (a různě náročné) maturitní zkoušky, aby se tak férově porovnaly schopnosti jednotlivých studentů.

Jako nápad asi dobré, někteří považují jednotnou maturitu dokonce za nutnost – na Slovensku funguje státní maturita už pár let a jedna nejmenovaná Slovenka si při rozhovoru se mnou klepala na čelo, když nemohla pochopit, proč u nás dělá každý student jinou zkoušku, když se pak všichni hlásí na stejné školy, kde se na výsledky nehledí. Ať už ale s takovou ideou souhlasíte nebo ne, je pravda, že úskalí se najde několik.

Tak především musí být taková zkouška dobře zorganizovaná, aby vše proběhlo, jak má. To je jedna z věcí, kterou se podle Ministerstva školství podařilo už během generálek naplnit. Dobrá práce. Ale státní maturita musí také trefit správnou obtížnost, aby nebyla pro některé studenty degradující a pro jiné naopak nedosažitelná. To se už povedlo méně.

Aby celá idea něco přinesla, bylo by též na místě, aby ji vzaly v potaz vysoké školy. Ani to se ale zrovna hromadně neděje. Co hůř, pořádnou ránu uděluje státním maturitám jejich „konkurence“ - už léta tady soukromá firma provozuje Scio testy s přibližně stejným účelem, ovšem s tím rozdílem, že na ně vysoké školy více dají a že jsou podle všeho, co zatím vím, náročnější a také kvalitnější (více vypovídají o schopnostech studentů).

Maturita již stála téměř 300 miliónů

A konečně, státní maturitu by měli studenti, učitelé a školy brát vážně, což je dost těžké už proto, že se kolem ní šaškuje několik let, utratilo se za ní 300 milionů korun a přitom se zatím proslavila hlavně nesmyslnými zákazy a jinými perličkami - o tom také níže.

Dodejme, že neustálé odklady se na vnímání státních maturit negativně podepsaly jakbysmet, a zavést státní maturitu studentům, kteří byli sedm let vyučováni v nejistotě, kterou maturitu budou vlastně skládat, necelý rok předem, nu, to je přinejmenším odvážné.

Je nová maturita těžká?

Je to zvláštní, ale nejčastěji se setkáte buď s názorem, že to bylo neuvěřitelně primitivní (na gymnáziích je takový názor asi nejčastější) a člověk k tomu ani nepotřeboval své školní vědomosti, anebo naopak s názorem, že to bylo velmi těžké a otázky se v podstatě nekryly s tím, co nás ve škole učí. Abychom byli nejblíže pravdě, vydejme se zlatou střední cestou.

My, gymnazisté, máme sklony ohrnovat nad státní maturitou nos a obracet oči v sloup, protože je pro nás přece nedůstojná a trapná. A když se na ni pak díváme zpětně, tak si spíš vybavujeme ty neuvěřitelně primitivní otázky (následující číslovka pochází z vyšší verze) - každý přece ví, že (57) za jménem značí v novinovém článku věk! Jiní mají zřejmě zase sklony zlobit se, že byli posunuti na celostátní standard, a tak dodnes kroutí hlavou, jak je vlastně možné, že po nich někdo chce, aby zvládli seřadit ukázky od nejstarší po nejmladší jen podle toho, co v nich je (když některé se nedají pomalu ani přečíst).

Pravda ovšem je, že (alespoň u vyšší verze, kterou autor tohoto článku absolvoval v češtině a v angličtině) obtížnost otázek se průběžně zvyšuje a najdou se tam jak jednoduché zahřívačky, tak i otázky, s kterými si musí dát trochu práce i profesoři.

Teď by určitě bylo dobré, kdybych mohl během chvilky dostat do hlavy pár let studia na škole průmyslového zaměření, abych věděl, jak se asi na maturitu připravují. Ale z informací, které jsme sehnali od účastníků nižší verze, se dá usuzovat, že ani opačný extrém, tedy nedosažitelnost státní maturity pro méně náročné (nebo profesněji zaměřené) školy, nijakzvlášť nehrozí.

Výsledky státní maturity při tvorbě tohoto článku nebyly známy, ale že by se splnil odhad ministerstva, že maturitu nezvládne 20% studentů, to se zřejmě čekat nedá.

Kterou... Základní, nebo vyšší?

Největší problém, který z obtížnosti vyplývá, je tak nakonec propast, která vznikla mezi vyšší a nižší verzí. Smůla je už to,že podle chování vysokých škol se zatím zdá úplně nesmyslné snažit se tuhle propast přelézt, když pro vás složení vyšší verze nebude mít proti té nižší žádnou výhodu. Být vámi na to ovšem nespoléhám, protože vysoké školy mohou nakonec své postoje změnit.

A dále je tu ještě jeden problém. Propast je tak veliká, že zřejmě jen málokterý student průmyslové školy si nakonec troufne riskovat vyšší verzi maturity, zatímco gymnazista, který se rozhodne, že riskovat nechce a bude proto skládat zkoušku v její jednodušší verzi se vůbec nemusel osm let pracně učit na gymnáziu.

Každopádně je pravda, že úplné překrytí otázek se školní látkou nenastalo. Snad si většina z vás pamatuje přijímací zkoušky, takže vzpomeňte něco takového.

V češtině narazíte na velké množství logických úloh a o matematice jsem zaslechl něco podobného. To samo o sobě není problém, protože tento typ úloh není z nejsložitějších. Pouze je trochu komické, že se na ně nedá řádně „našprtat“, jak je mnoho lidí zvyklých z písemek, a bude si tak muset vystačit jen s vlastní hlavou.

Průběh maturity a její pravidla

Jak mnozí čekali, státní maturita se vyznačuje hlavně velmi přísnými a specifickými pravidly. Již od počátku působí některá legračně, takže teď nastražte uši. Vše začíná tím, že státní maturity jsou rozděleny do rozvrhu. Zjistíte si, který den a ve které hodiny budete ve škole. Jeden den jste ve škole od rána do večera, druhý den jen odpoledne a třetí nemáte například nic.

Přijdete, posadíte se a čekáte na zahájení. Zadavatel by vám měl na začátku přečíst pár základních pravidel pro průběh zkoušky, z nichž nejabsurdnějším shledávám toto: Za žádných okolností neopustíte učebnu, i kdybyste se měli (doslova) posrat. Opustíte učebnu? Tím končíte.

„Taháků“ si nikdo nevšiml

Takže před maturitou nepijte a opovažte se mít průjem. Vyhněte se raději i rýmě, protože na lavici neleží kromě dvou černých či modrých ale rozhodně ne červených tužek, občanského průkazu nic - ani kapesníky. (Pozn. autora - Osmi jízdenek, které spolužák nadepsal velkým tiskacím písmem TAHÁK a rozmístil kolem sebe po židlích a oblečení, si nikdo nevšiml.)Po těchto upozorněních vám zadavatel rozdá záznamové archy s vaším jménem.Trvá to asi pět minut, protože každý ze studentů se musí před přijetím prokázat občanským průkazem a podepsat převzetí.

Po těchto upozorněních vám zadavatel rozdá záznamové archy s vaším jménem. Trvá to asi pět minut, protože každý ze studentů se musí před přijetím prokázat občanským průkazem a podepsat převzetí. Tento princip se bude opakovat při každé další zkoušce. Následně se rozdají i zadání (ta už díkybohu bez občanských průkazů) a profesor vám řekne něco o způsobu vyplňování odpovědí.

Opět nějaké ukázky: Musíte nejen křížkovat a nikoliv kroužkovat či zaškrtávat, ale váš křížek musí vést přesně z rohu do rohu. Máte-li na otázku odpovědět slovně, chraň vás pánbůh napsat byť jen jednu čárku mimo rámeček k tomu určený, jinak je odpověď neplatná. Píšete-li sloh, raději se hodně přesně držte zadání slohového útvaru! Nesplníte-li, celý váš sloh je ohodnocen nulou, i kdyby to byla precizní a originální práce.

A že polemiku jste si jako slohový útvar nikdy nedefinovali? To vem čert!

Upřímně vůbec nevím, jak moc přísně a do jaké míry se bude dodržování pravidel vyžadovat a zda někoho opravdu budou trestat za to, že při zkoušce udělal křížek příliš kostrbatě.

On to totiž nevěděl ani nikdo ze zadavatelů. Jestli ale maturitu opravdu neudělá 20% studentů, vsadím boty, že polovina znich netrefí slohový útvar a druhá polovina z nich udělá občas čárku mimo vyznačený chlíveček.

Hodně se toho nevědělo

Aby toho nebylo dost, pokud práci dokončíte dřív, může se najít zadavatel, který vás z učebny přesto nepustí.

Možná, když půjdete „na záchod“ a „už se nevrátíte“. Ale možná ne. Zadavatel práce musí dříve odchozí studenty zřejmě zapsat a, světe div se, kolonek na to má pouze pět! Jenže ono se neví, jestli ty kolonky nejsou jen pro opravdu výjimečné případy...

Inu, hodně se toho nevědělo, ale docela jsme se nasmáli.

A tak...

Nemohu vám toho na závěr říct mnoho. Nikdo neví, jestli se vám bude zdát nová státní maturita těžká, ani jestli budete muset křížkovat s přesností jako podle pravítka, či nikoli.

Nikdo vám zatím neřekne, jaký má smysl brát si vyšší verzi, a nikdo vám neřekne, co na maturitu řeknou vysoké školy. A upřímně, je to smutné, že vám (a hlavně nám, letošním maturantům!) to nikdo neřekne.

Skoro si tedy myslím, že si tento článek ani nežádá nějaký závěr. Je to spíše jedna z těch věcí, na které si zkrátka musíte názoru dělat sami. Ale kdybych měl nějaký závěr přeci jen vypotit, byl by to zřejmě tento: Vymysleli to opravdu hezky česky.

Souhlasíte se zavedením státních maturit v roce 2011?.

Při tvorbě bylo náhodně dotázáno 30 studentů z GOB a SOŠ Telč.